 |
Pieta 80 let ukončení II. WW,
věnec sestřeleným letcům amerického bombardéru |
Dovolila jsem si kopírovat článek z webu: O americe protože se mi už víckrát stalo, že jsem jej nemohla najít. Zároveň připojuji další dva odkazy na téma DEMOKRACIE a REPUBLIKA.
Protože se domnívám, že tématu republika bychom v demokracii měli vnímat tak, abychom se opět nedostali k autokracii či tyranii. Zároveň je jisté, že respektuje svobodu slova a názoru, na nás už pak si ji uhájit. Nejlépe pádnými argumenty a ty zde máme možnost objevit, získat, a tak jak sílí útok na nám daným svobodám je udržovat a kontroly zdokonalovat.
1. Článek z webu "oamerice.com"
Velká pečeť Spojených států (líc)
Americké státní zřízení se často popisuje coby “demokracie”, tedy vláda ( “buržoazní demokracie” pro nás pamětníky).
Chyba! Amerika je “republika” a rozdíl stojí za rozvinutí.
V r. 1787 poslalo voličstvo ze třinácti států nových United States of America delegáty do města jménem Philadelphia nahradit ústavu; provizorní americká ústava z r. 1777 (články konfederace) se z mnoha důvodů neosvědčila.
Americká vláda byla bez peněz, bez autority vybírat daně, bezmocná soudit pře mezi jednotlivé státy a neschopná platit národní armádu v počtu 625 mužů. Nedokázala ani vykoupit americké občany (převážně posádky amerických obchodních lodí), které držely jako rukojmí pirátské sultanáty na pobřeží dnešní Lybie, Alžíru, Maroka a Tunisu. Byla zadlužená cizím vládám a vlastním občanům, kteří stále neměli jasnou představu o tom, co jejich americké občanství znamená.
Zasedání bylo nazvané US Constitutional Convention (ústavní sjezd), nebo také Philadelphia Convention. Předsedou sjezdu byl zvolen George Washington, statkář, bývalý vrchní velitel amerického osvobozeneckého vojska zvaného Continental Army.
Benjamin Franklin
Klíčovým bodem v debatách Američanů o nové americké ústavě byl poměr mezi mocí občana a mocí státu.
Říká se, že se během jednání zastavila na ulici před halou sjezdu americké měšťanky jednoho z delegátů a zeptal se se “Pane Franklin, co nám dáte?” Benjamin Franklin odvětil “Republiku, madam, pokud si jí dokážete udržet.”
Výsledek sjezdu nakonec překonal očekávání všech přítomných. Ústava zavedla silnou ústřední vládu, kde ale státní moc mezi sebou „vyvažovaly“ tři větve – výkonná, zákonodárná a soudní. Podle tohoto principu “rozdělené moci” vznikl úřad prezidenta, uspořádání států coby federace, systém dvou sněmoven (jedna sněmovna s rovným zastoupením za každý stát, jedna se zastoupením podle počtu obyvatel ve státě) a nejvyšší soud.
James Madison
Po zveřejnění nové ústavy (která stále platí) bylo nutné ratifikovat sněmovnami třinácti států federace – a tady začal národ pochybovat. Na jednu stranu se mu líbil elegantní a srozumitelný model federální vlády, na druhou stranu se nezávislý osadník obával omezení svých nových svobod.
Tyto obavy sdílela řada Otců Zakladatelů. Jeden z nich, jistý James Madison, přednesl v r. 1789 návrh aby US Congress sepsal výčet deseti občanských práv a připojil ho k ústavě coby “dodatek” .
Tak se stalo a tento dodatek je známý coby Listina práv . Jeho uzákonění skutečně s ratifikací pomohlo a ústavu nakonec schválilo všech třináct států. Bill of Rights zákonodárcům platí co je mimo jejich pravomoc. Kde ostatní ústavy omezují co má povoleno občan, tam americká ústava omezuje co má povoleno stát.
Jediný způsob změny nebo přidání ústavního dodatku je dostat pro návrh 2/3 většiny v obou federálních sněmovnách a do sedmi let většinou ve 3/4 z padesáti sněmoven státních. Formulovat propozici co dostane tak široký mandát se v americké politice povede velice zřídka. (O úpravě prvních deseti dodatků nebude seriózní politika vůbec mluvit).
Listina práv má po 220 letech dodatků dvacet sedm, námátkou:
- First Pozměňovací návrh: Kongres neutvoří zákon co by zavedl náboženství anebo zakázal jeho volné následování, ani zákon omezující svobodu slova nebo tisku, ani neodepře lidu právo se pokojně shromažďovat a právo posílat petice vládě kvůli napravení stížností.
- Druhý dodatek: Protože řádně sebraná domobrana je nezbytná pro bezpečnost svobodného státu, právo lidí vlastnit a nosit zbraně nebude omezováno.
- Desátý dodatek: Pravomoci nedelegované Spojeným státům ústavou, anebo již nezakázané státy, jsou vyhrazeny jednotlivým státům – nebo lidu.
Jiné důležité doplňky se týkají práva být souzen porotou vrstevníků, práva odmítnout bezdůvodnou prohlídku a práva nevypovídat před soudem pokud se tím mohu obvinit. Třináctý dodatek zrušil otroctví, Osmnáctý zavedl Prohibici a Dvacátý první ten Osmnáctý zase odvolal.
Proto Američané neříkají svému státu “demokracie”, ale “American republic” ; druhá vláda, kde většina automaticky nerozhoduje. Zatímco demokracie prosazuje zájem většiny , republika před zájmy většiny jednotlivců chrání.
(Pro srovnání, v českých zemích vládl v r. 1787 Josef II a za občanské svobody se považovaly jeho reformy z. 1781; zrušení nevolnictví, Toleranční patent a omezení cenzury…)
Nakonec jeden citát z neznámého amerického zdroje:
“Demokracie je, když dva vlci a jen jednou hlasují co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně hlasovat odmítá“. *
Upravil V. Bláha*
2. Další vysvětlující článek o demokracii a republice
Tvůrci americké ústavy studovali nejen autory osvícenství, ale i historii různých demokracií v antickém Řecku a Římě. Historické zkušenosti je dovedly k přesvědčení, že prostá většinová demokracie není ideální řešením. Důkazem je text v takzvaných listech federalistů, ve kterých zakladatelé USA veřejně diskutovali o tom, jak by měl jejich nový stát vypadat. Na téma historických zkušeností napsali:
„Je nemožné studovat historii malých států Řecka a Itálie bez pocitu hrůzy z rychlého sledu revolucí, jež vedly k neustálému komíhání mezi krajními polohami tyranie a anarchie.”
V jednom z Catových dopisů zformulovali autoři obavy z prosté demokracie takto:
„Je chyba si myslet o vládě, že se musí řídit pouze zájmy většiny, neboť ve společnosti má každý člověk právo na ochranu svého majetku a možnost jej užívat. Pokud by tomu tak nebylo, mohou ti, jichž je více, zradit ty, kterých je méně, a rozdělit si jejich majetek mezi sebe.”
3. Podcast s politologem FSV UK Janem Charvátem
Demokracie u nás vzkvétá už přes 30 let. Jenže co to vlastně ta demokracie je? Proč ji neměl Platón rád? Kvůli čemu Havel varoval před těmi, kteří ji neberou vážně? A co vůbec dělá demokracie v podcastové sérii o politickém extremismu? Osmý díl Extrému s Janem Charvátem z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy a Národního institutu SYRI. Ptá se Matěj Skalický.
______________________________________________________________________________
Závěr
1. Klíčový bod nové americké ústavy byl:
Poměr mezi mocí občana a mocí státu
další obavy mírní Listina práv
2. Historické zkušenosti je dovedly k přesvědčení, že prostá většinová demokracie není ideální řešením.
Republika (z lat. res publica, věc veřejná) je
forma vlády, ve které je země považována za veřejnou záležitost, nikoliv vlastnictví vládce. Primární instituce v republice jsou ustavovány skrze demokracii, oligarchii či aristokracii. Republika je opakem monarchie, jelikož panovník není hlavou státu. Pojem republika v moderním významu odkazuje na starověkou Římskou republiku trvající od svržení krále v roce 509 před naším letopočtem až do ustavení Římského císařství v roce 27 př. n. l. V dnešní době pojem republika znamená formu vlády, jejímž zdrojem moci je lid, nikoli dědičnost či božské právo.
V běžné variantě demokracie je většinová moc vykonávána formou zastupitelské demokracie, ale ústava omezuje vliv většiny a chrání menšinu – obvykle garantováním určitých zásadnější práv, např. práva na svobodu projevu nebo svobodu sdružování.
__________________________________________________________________________
Podle toho, kdo vládne, rozlišuje Aristoteles tři právní formy obce (státu): monarchie, kde vládne jednotlivec ve prospěch všech občanů, aristokracie, kde vládnou ti nejlepší (řecky aristoi) a politeia, kde se na vládě podílejí všichni svobodní občané.
Komentáře
Okomentovat