Sokolský květen

Květen 2022 

  Květen je měsíc nabitý událostmi. Pokusím se shrnout události, kde jsme byli účastni do jednoho bloku.

  Začínali jsme 1. května sokolským výstupem na Říp, 2. května následovala vzpomínka obětem Přerovského povstání, 5. května Pražské povstání spolu s posledním rozloučením se sokolkou Dagmar Evaldovou, 6. května jsme přímo z Prahy zamířili na Slavnosti svobody do Plzně a  8. květen patřil pietní vzpomínce obětem válečného běsnění u nás v Olomouci.
  Už první dekáda května byla nabita nejen událostmi, ale i zážitky, vesměs příjemnými. Máme spoustu  fotek, videí i odkazů na vysílání v médiích, nejtěžší bude vybrat ty nejvíce vypovídající, pokusím se.

Květnové dny jsme absolvovali společně: Tomáš Labounek – župní vzdělavatel a Zdenka Wagnerová – vzdělavatel Sokol Nové Sady.

1. květen - Sokolský výstup na Říp      

  Spolu s bratrem Tomášem  jsme v 5:00 hodin vyrazili vlakem LEO do Prahy. Z Masarykova nádraží byl vypraven historický vlak o 5 vagonech a jednom služebním do Ctiněvsi. Vlak byl z větší části naplněn výletníky v očekávání hezkého dne a užívajícími si cestu krásnou krajinou, z celkových 260 míst ve vlaku byl asi 130 až150 obsazených. Cesta na horu Říp (461 m n.m.) započala rozkvetlou jabloňovou alejí, následovalo mírné stoupání lesem, zastavili jsme na Krámské louce, obkroužili jsme horu a mírným i prudším stoupáním jsme dosáhli vrcholu hory, to vše v uspořádaném tvaru v čele s krojovanými sokoly a prapory.

   Na Krámské louce jsme se občerstvili a sledovali seskoky parašutistů se sokolskými vlajkami, nechybělo focení. Na Řípu jsme vztyčili sokolskou vlajku, zazpívali českou hymnu a pár sokolských písní. Promluvila Hana Moučková - starostka Sokola, Michal Burian - vzdělavatel Sokola a starosta Roudnice nad Labem František Padělek. Pro děti byly připraveny sportovní hry a soutěže, my starší jsme vyhledali občerstvení a odpočinek. Po individuálním sestupu byl opět přistaven historický vlak do Prahy. Do Olomouce jsme dorazili ve 23:30 hodin, docela mile překvapeni, že Říp lze zvládnout za jeden den
   Sokolové se během putování více sblížili, lépe poznali, vtipkovali a nechyběly ani prvomájové tradice, rozkvetlých jabloní bylo dostatek. Výstup na Říp lze pro další roky vřele doporučit, neboť:

 

Co  Mohamedovi Mekka, to Čechu Říp                 

 

Atmosféra cesty na Říp je zachycena na You Tube, lze dohledat pods názvem: Jak vypadá hora Říp z dronu?

2. května - Přerovské povstání, Olomouc Lazecká Střelnice 

2. května 1945 bylo na střelnici v Olomouci  Černovíře německými nacisty zavražděno dvacet tři účastníků Přerovského povstání, přestože svoboda byla nedaleko. Přesněji se jednalo o 21 Přerováků a další dva byli náhodně vybraní občané Hodolan, jejichž úkolem bylo vykopat hromadný hrob a údělem pak spočinout tam s ostatními.

Pietní vzpomínku pořádalo město Olomouc a Přerov, přišli zástupci kraje, armády a další významní hosté. Za župu se účastnili dva krojovaní sokolové.

 

Olomouc, 2. května 1945

Hodolany projíždí německé automobily, ze sta zadržených přerovských povstalců je jednadvacet určených k popravě v Olomouci,  Černovírské pevnosti, na tamní střelnici. Nacisté náhodně vybírají další dva, tentokrát občany místní části Hodolan, aby jeli s nimi. Jeden z nich byl řidič autobusu, právě končil službu a zamykal autobus. Po kolemjdoucím chlapci ze sousedství vzkazuje, že na oběd přijde včas. Jeho osud se vydal jinudy.

Z pamětí a ústního podání onoho chlapce z Hodolan

 

5. května - Pražské povstání a pohřeb Dagmar Evaldové

   Opět v počtu dva jsme se vydali na pohřeb Dagmar Evaldové, jedné z hlavních postav obnovy Sokola po roce 1989. Zemřela ve věku 94 let, rozloučení bylo ve Strašnickém krematoriu.
   Naše cesta vedla kolem budovy Československého rozhlasu, kde se právě připravoval pietní akt na počest bojovníkům o rozhlas. Naše kroje neušly pozornosti ministryně obrany paní Černochové a mohli jsme se tak s ní pozdravit. Později jsme se dozvěděli od místních, že je podporovatelkou Sokola.  

   Strašnické krematorium je nad Vinohrady, proběhlo zde rozloučení a měli jsme tu čest stát poslední stráž a zvolat poslední "Zdar".  Krojovaných sokolů se účastnilo 18, všichni jsme byli pozváni na rozloučení v kruhu rodiny.

   Po pohřbu jsme navštívili pár významných pražských míst a ubytovali se v Tyršově domě. Následující den nás čekala cesta do Plzně, na Slavnosti svobody.

 

6. května - Slavnosti svobody v Plzni

 

   Popsat ono slavnostní hemžení v Plzni je nad mé i zdejší možnosti, ostatně v TV bylo dost záznamů a některých jsme se dokonce mihli i my dva krojovaní z Olomouce. Úžasně udržovaná technika, od motorek přes džípy, až po funkční tank Sherman, také kuchyně, polní nemocnice, stany a hlavně spousta lidí ochotných o historii mluvit, i o tom jak vše udržují v chodu.

Prošli jsme Plzní: z nádraží přes Wilsonův most Americkou třídou do Smetanových sadů, na náměstí, dále Křižíkovy sady. Odpoledne jsme šli k památníku "Díky Ameriko", kde se konal pietní akt za účasti významných osob, včetně ministryně obrany a dosud žijících veteránů. Akt trval více jak dvě hodiny, museli jsme odejít, abychom stihli vlak. Cestou na nádraží jsme ještě stihli stanoviště R.A.F. s maketou Spitfire a mohli pozdravit známé rafáky z Olomouce i odjinud. 

   Čekala nás asi pětihodinová cesta vlakem, v Západním expresu Plzeň-Praha jsme poznali Ukrajinku Danu, v Praze jsme měli asi půlhodinku, tak jsme všichni tři zaběhli na jednu Plzeň na Starou poštu. Ve vlaku jsme zjistili, že jsme celý den vlastně nejedli a pili jen sporadicky. Také jsme zjistili, že nám prodali místa na neexistující sedadla. Nakonec se vše vyřešilo a domů jsme dorazili bez zpoždění a spokojení se zážitky.

   V Plzni jsme poznali manželský pár Marcelu a Jiřího, který nás ochotně provázel Plzní.

 

8. května - Den osvobození

 

   V den osvobození víc než jindy myslíme na ty, kteří se ho nedožili, padli v bojích a jinak se zasloužili o svobodu. Tradičně chodíme klást kytky na hroby a k památníkům. Letos jsme byli na Neředínském hřbitově a u sokolovny Nové sady.